Já, novověký Xenofon - část druhá - návštěva Triéru

Nová pravidla blogu: perex byl zkrácen, takže jsem jej musel překopírovat do textu. Omlouvám se, milým čtenářům.

Měl bych si říkat Xenofon, na rozdíl od něj památky neničím svými vojsky, miluju je i svoje představy o dobách dávno minulých. Katedrály, dómy, kostely a vůbec památky jsou odkazem minulosti.  Kocháme se jejich krásou, odsuzujeme ty, kteří je ničili. Umí v nás vyvolat naše lepší já.  Pokud jsme schopni přemýšlet o jejich stavitelích, pochopíme velikost minulosti a snad se z ní někdy poučíme.

Kdo tady v cestě nechal, hlavy soch

Větší než celý člověk, divný sloh

Ty tváře na mě hledí, ze všech stran

Jsem jejich moudrým zrakem, zpovídán

Jen zrnko pouště času, lidský věk

Vítr jim může zasít, do vrásek.

Citace: FUTURUM - Ostrov Země

Triér je město , které vzniklo, když naši předkové laškovali v hájích Asie. Tehdy byla pro ně cesta na západ zbytečným nesmyslem. V dobách římských se stal Triér poslední výspou civilizace. Byl založen v roce 16 před naším letopočtem, v roce 275 našeho letopočtu byl zničen Alemany a za Konstantina Velikého byl obnoven a stal se sídelním městem jedné ze čtyř prefektur. Karel IV. mu roku 1364 potvrdil status arcibiskupství, který opět potvrdil v roce 1580 říšský komorní soud. Poslední zbylé římské památky v nás vzbuzují posvátnou úctu. Kdo něco stavěl , vozil materiál na stavbu moderními nákladními automobily, používal jeřáby a zaměstnával desítky a stovky lidí chápe, jak složité je postavit stavbu. Když stojíte před římskými památkami v Triéru a uvědomíte si jakou techniku měli naši předkové k dispozici, v duchu počítáte a nemůžete se dopočíst. Tisíce kubíků materiálu navršených podle dokonalého plánu stavby. Kolik organizovaných řemesnických skupin musel Řím uživit na samé své výspě. Kolik bohatství uměla tehdejší společnost generovat ze zemědělství a z obchodu, že si mohla dovolit takové stavby.

Jednou jsem si sedl a počítal kolik bych potřeboval zaměstnanců na stavbu černé brány v Triéru. Dospěl jsem k ohromujícímu číslu, potom teprve mi došlo, že každý mnou počítaný dělník živil rodinu a musel mít stálou dlouhodobou práci, aby dosáhl řemeslné dokonalosti. Četl jsem, že každý obyvatel říše (řemeslník, voják i státní zaměstnanec) uměl číst a psát latinsky. Našli se osobní dopisy psané lidmi na druhé straně Evropy než žila jejich rodina, tedy i pošta musela fungovat. Muselo fungovat vzdělávání obyvatel říše, i když nebyly občany Říma. Zemědělství, obchod, zásobování, logistika, řemesla i kultura byla pro všechny, kdo o ni měli zájem. Římská společnost byla z dnešního pohledu komplexní.

Pohled na staré památky Triéru vám vyrazí dech. Nejdříve vám padne do oka Dóm. Obrovská románská stavba. Vedle ní menší, ale výzdobou krásnější gotická katedrála. Nedaleko basilika Triérských arcibiskupů kurfiřtů a krásná zahrada.
 

Pohledem na tyto tři stavby pochopíte jak postupně vznikalo architektonické pojetí církevních staveb. Nejdříve basilika v dobách římských - měla funkci jakéhosi obchodního domu, do nějž postupně začali lidé vkládat ještě jinou funkci - funkci tehdejší křesťanské modlitebny. Často třílodní prostor, je v Triéru pouze jednolodní obrovský zastřešený chrám. Jak začala křesťanská věrouka pronikat do architektury, začal se dříve jednoduchý tvar proměňovat. Tvar kříže je dnes pravidlem, ale v dobách dávno minulých se stal

novinkou, která se pevně zakořenila až v dobách románských. Zároveň začala architektura absorbovat filozofické principy křesťanství. Klasické trojité členění staveb v horizontální rovině se přeneslo v dobách románských také vertikálně. Triérský dóm již z této logiky vychází. Spodní dvě části dómu jsou zároveň masivním základem celé stavby, horní třetí část (část boží) je představována věžemi a báněmi. Posledním představitelem na Triérském náměstí je gotická katedrála. Tato stavba je dokonalým předobrazem Věčného města -  Božího Jeruzaléma. Základ stavby tvoří křesťanský kříž doplněný apsidami a propojený s dómem. Jeho vertikální členění je přísně křesťanské - trojné. Obrovský portál přechází do celé přední části stavby a také výzdoba podporuje jeho trojné členění, část lidská, královská a boží. Taková byla představa o řádu světa.

Dnešní svět se změnil. V době naší návštěvy se konaly Mariánské slavnosti a slavnosti Svatého roucha. Tisíce věřících stáli frontu na návštěvu Božího domu na Zemi.

Dva tisíce let jedné víry, dnes sice rozdělené do mnoha církví a sekt, přesto dokáže mluvit a oslovovat. O co silnější je individuální víra člověka o to se nám někdy zdá, že je "zakopanost" církevních starších na středověkých pozicích jako házení klacků pod nohy Ježíšově víře v lásku mezi lidmi a Bohem.

Dva tisíce let nás Víra přesvědčuje, že je stále silná a svěží, a že člověk bez víry je jenom částí osobnosti.  "Halíkův něcizmus" se stává vírou mnohých, kteří hledají a nenalézají Boha v církvích. Nalézat ji v moderní době zaměřené na individuu člověka, na jeho potřebách a touhách, chybách , hříších a poživačnosti se zdá být nemožné. Přesto se často potkáváme s lidmi, kteří hledají a nenalézají.

Také k vám patřím, tiše přeji svým blízkým vzdáleným věřícím jejich víru v církevním společenství.

Z břehů Mosely v květnu 2012

Metoděj Skřeček - mistr zvuku

První Země s.r.o.

Sokolská 474/4

69145 Podivín

http://www.dobre-ozvuceni.cz