Tak pravil Zarathustra: "Děkuji za zkažený večer." ....... Coloursy den druhý

Jo a dnes bylo veselo. Každý chlap je nekdy na zežrání. Dnes sem byl po ránu já. A všecko Vám vypíšu a nic nezamlčím, ať si Zarathustra nakašle. Nekdy možu byt taky sám, sám a dělat koniny.

TANEČNÍ PÍSEŇ.

Jednou z večera kráčel Zarathustra se svými žáky lesem; a když pátral po prameni, hle, tu přišel na zelenou louku, kterou tiše obrůstaly stromy a křoví: na ní tančily spolu dívky. Jakmile dívky poznaly Zarathustru, ustaly v tanci; Zarathustra však přívětivě k nim přistoupil a promluvil takto:

„Neustávejte v tanci, půvabné dívky! Nepřišel jsem, rušit vaší hry pohledem uhrančivým, nepřišel k vám nepřítel dívek.

citace: Friedrich Nietzsche  - Tak pravil  Zarathustra

Po ránu se ozvalo klepání a do dveří vstoupil Metoděj. Vedle mě se rozsvítily šťastné a veselé oči. Nekdy si říkám, že aji ze mě by mohly, ale potom si řeknu, lepší je být manžel než vnuk, má to spoje výhody. Třeba, že .... áááále nechme to radši....

Protože jsme museli ráno pracovat a podepisovat smlouvy, byli jsme nuceni odběhnout za místním notářem a po ránu si zaúřadovat. Já jsem měl na dopoledne jiné plány, potřeboval jsem si koupit speciální telefón, pro DžíPíeSku. Trošíčku nervózní, abych nezmeškal kultúru, jsem spěchal. Moji drahou jsem odeslal s dětmi a vnukem do Dolních Vítkovic tramvají a já si vyběhl do třetího patra pro potřebné. Celý natěšený na nákup nového digitálního udělátka, jsem doběhl za roh k autu a vzpomněl si, že nemám božínku doklady. Tedy opět třetí patro a doklady a kontrola všeho potřebného a již poklusem dolů a k autu a ... Já nemám navigaci, jak trefím v neznámém městě? Tedy třetí patro a kontrola všeho potřebného. Raději jsem si to pro kontrolu všechno vyndal z baťůžku. Jo mám vše. Seběhl jsem schody, automobil se na mě smál od ucha k uchu, byl jsem si jistý, že mám všechno. DO PR....LE, zaklel ve mě rozrušený podlužák, ty blbý doklady jsem si nechal na stole, já bych do toho. A třetí patro a už bez kontroly. Tentokrát mám všechno, klidně scházím k autu, poplácávám se po kapsách a klíče nikde. Telefon a už je mi jasno, jsou uklizeny v kabelce mojí ženy, zařval jsem do telefonu a položil. Hledám telefon na taxika a pořád mi Barča vyzvání, položím to a hledám a zase Barča. Už hodně nasupený si beru telefon. Moje drahá mi zvýšeným hlasem vysvětluje, že je za chvíli u mě, že nenastoupila do tramvaje a jde za mnou. Oběma adrenalin vytéká z uší, ale snažíme se ovládat. Nasedáme do auta a já ji vezu na Coloursy. Když vystupuje líbá mě a říká mi: "Příště na mě nekřič, já už taky nebudu." Úplně mě zamrazilo, zbytečný konflikt za krásného rána. Nejveselejší z toho všeho bylo, že neznámá mě adresa ležela asi padesát kroků od kanceláře pana notáře, čili asi 150 metrů od našeho bydliště. A teď si beč milý příteli, průvodče a moudrý muži Zarathustro.

A aby toho nebylo málo, děsně mě rozbolela noha. Udělala se mi na pravém chodidle taková hrůza a tak jsem trochu pajdal. Bývá i hůř a tak si přeci nenechám pokazit náladu. Do areálu jsme vcházeli za stínu a těšili se zapojit do víru tance. Při průchodu hlavní branou jsem se setkal s ochrankou, vlastně se ani nic nestalo, jenom se mu podařil husarský kousek, zkazil mi náladu. Ani nic moc neřekl, jenže patřil k lidem, kteří netančí a to je smutné. Tak jak vám tančící lidé předají dobrou náladu, stejně tak  ji netančící zkazí. On patřil k těm druhým. Jistě držel se svého dienst reglamá, o to hůř. I můj průvodce Zarathustra mu vadil a navíc neměl pásku. Nechápal, že se jedná o postavu z díla Friedricha Nietszcheho. Nic, nic a nic pásku nemáš máš smůlu.

Na hlavní stage hrál Kasabian, jenže po krátkém čase se nám omrzel. Bloumali jsme kolem tančících lidí areálem a obdivovali opravené budovy. Sestoupila noc a hvězdy zanikaly v záři světel a rozzářených očí tančících dívek i mužů. Postupně jsme se dopracovávali k zadním stage, kde hrála HVOB. Celá část areálu byla ve víru tance, prodejci hod dogů tančili a pro radost si občas zhasli světla, úsměvy a úžasná nálada. Bělovlasá stará dáma sedící na lavičce zářila jako lampión a rozdávala nám díl své radosti a dobré nálady. Rádi jsme si ji osvojili a tančili s sebou. Proč mě dívky nechytily za flígr a nezatáhly na ten koncert hned, proč nás nechaly bloumat. Mohli jsme déle tančit ve víru vášní a být součástí lidské radosti i pocitu volnosti. Ten nás povznáší do oblak, snášíme se dolů mezi stařičké konstrukce, otíráme se o ně, předávají nám radosti i smutky lidí, kteří zde pracovali po generace. Byli mezi nimi nadšení milovníci jejich fabriky, ale také ženy roky házející koks do kotle. Sen končí a my se přesouváme na Stromboli. Pavlíčkova kytara je mámivá a stejně hořkosladká jako zpěv Bářin.  Kolébá nás na perutích snů. Jenomže rozjaření z předchozího snu se nám do nového nechce. Tak přecházíme zpět mezi nově opravené budovy, procházíme jimi, kocháme se vypulírovanými stroji kompresorovny. "To jsou kompresory?" ptá se milovaná. Noóóó to nevím, ale vím, že jsou krásné, vonící vazelínou a olejem. Již odpočívají, ale také se pohupují do rytmů HVOB. Máme je stále v uších neodcházejí jenom se přelévají do nových nálad. Moje drahá si kupuje Fantu a my vycházíme boční brankou mimo areál. To kvůlivá mé bolavé noze, abych ušetřil kroky. Dobře nám tak.

U hlavního vchodu nás čeká můj netančící pořadatel. Zírá na mého Zarathustru a již se těší, nic, nic a nic nemáš pásku tak nic. Celý září, bod v jeho dienst reglamá: nevnášet nápoje do areálu, jen celého rozzářil. Vězte, že zářící pitomec to je moc i na mě a moji něžnou podlužáckou duši. Mojí ženě vysvětlil, že pokud chce tu malou PET láhev vnést kolem jeho vznešenosti, musí být prázdná. Raději jsem zamířil kousek vedle k jeho kolegovi. Ten stejně jako lidem přede mnou i mně zkontroloval pásku a řek, že já se musím vrátit k netančícímu kolegovi. To ses posral, pomyslel jsem si a raději jsem šel ven na tramvaj. Kolem netančících pořadatelů již nikdy nepůjdu. Myslete si o mě co chcete, i tak jsem byl otráven až děs, to mi pro dnešek stačilo. Škoda zkaženého večera.

Jo milý Zarathustro, není každý jako ty, někdo tanec nesnáší a nesnáší i nás tančící. Těm se raději vyhýbám. Jenom škoda, že mi jeden pitomec  zkazil celý krásný večer.

Odpusťte mi můj smutek!

Večer nastal: odpusťte mi, že nastal večer!“

Tak pravil Zarathustra.

citace: Friedrich Nietzsche  - Tak pravil  Zarathustra

A tak vás zdravím, přeju vám jenom tančící pořadatele, váš smutný zvukař z Podluží.