Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Cesta s liškou ochočenou aneb pamflet o lásce

Moje žena je liška, ne že ne a jak je v manželství dobrým zvykem ochočila si mě. Obosorila by byl výraz vhodnější, ale nejsem si jist, jak by na takové výrazy reagovaly ctěné čtenářky. 

A obosorila mě tak, že s ní ač jsem nejraději  v teple za krbem, rád cestuji za kamarády i za sportem.

Nadešel čas jarních lýžovaček, pročež jsem se stal průvodcem mojí milované na každoroční lyžnický sabbat do Itálie. Letos se mnou dobře vypekla, měl jsem již letitou bundičku, která odcházela do věčných lovišť, a tak jsem se nechal zatáhnout do zcela nevinně vypadající pasti. Na mou úctyhodnou postavu zelenomodře štrávkovaná kostičkovaná bunda byla jediným řešením. Nic jiného neobleču tak co. Budu štramák a krasavec, mým půvabným zjevem budu kompenzovat nedostatky lýžařského umění. Neladnosti mých pohybů na sjezdovce nahradím luzným zjevem, takže vcelku budu působit na mé okolí kladně. Tedy doufám, alespoň mě o tom moje žena v obchodě ubezpečuje. Dochází mi, že můj pohyb po svahu bez ochranné helmy, není pro každoročně stále nezkušenějšího lýžaře jako já zárukou pevného zdraví. No jo, takže i helmu. Slunce mého života ochotně přitakává a nabízí i rukavice. V okamžiku, kdy jsem dosedl na sedadlo auta mi cvaklo, takto bohatě vybaven se nebudu moci na nic vymlouvat a budu muset následovat moje štěstí i na nevlídný svah hrůz.

 

Po cestě stále doufám v dobrotu přírody, třeba tam bude pršet nebo mi ukradou Dušanovi lýže nebo se stane nějaký zázrak. Třeba budu muset nutně něco dodělat do práce. Třeba ochořím a ulehnu do doupěte. Nebo si zlomím nohu nebo ruku a budu mít svatý pokoj od nenáviděného sněnu a italského zářícího Slunce. Možná, možná to bude všechno jinak.

 

Asi se vám zdá, že na život s mojí drahou žehrám, ale to se mýlíte. Jenom a prostě nemám rád Slunce, sníh a zimní sporty.

 

Už budem spolu na vždycky

hledat houby magický

má dobrá ženo,

bylo to jenom na chvíli

teď v mojí starý košili

nosíš mí jméno,

a já ti slíbil mnohem víc

a neměl vůbec nic...... (citace, ále vždyť víte koho)

 

Jak tak sním o zázracích dochází mi, že jeden krásný zažívám. Moji ženu jsem poznal jako bezejmennou dívku sedící na bedně v chodbě průmyslovky. Brousil jsem za její spolužačkou a na ni ani nepomyslel. Nicméně se mi vryla do paměti, nosila přes prsa křížem kšandy. No to se prostě zapomenout nedá. Za pár let nastoupila na středisko geodézie, kde jsem lidu a socializmu sloužil i já. Pamatuji si na její neuměle utajovaný smích, když slyšela moje příjmení. Ani nevím jak se to stalo, ale stali se z nás přátelé. Ona jezdila každý týden tancovat do slováckého krúžku do Brna a já jezdil s ní tehdy za jinými zájmy, pánové mi jistě rozumí. Zažívali jsme spolu spoustu krásných chvil, chodili jsme pouštět tenisové balónky na svobodu, stáli jsme na mostě nad Dyjí a pozorovali, jak se noří do vody a mizí nám v dálce. Přemýšleli jsme jaký život budou prožívat a zda se jim neočekávaná svoboda zalíbila. Postupně mi docházelo, že to pihovatý Barče není jenom kamarádka, ale že se mi zarůstá pod kůži. Jednoho dne jsem se probudil s hrůzou v očích. Uvědomil jsem si, že když se nestane mojí, ženou, nic už pro mě nebude mít smysl. Cesty do slováckého krúžku najednou končili u mého kamaráda a nakonec se slovácký krúžek přetransformoval v lásky plné večery už bez lidového křepčení. A netrvalo to dlouho a začala nosit moje dříve tak vysmívané příjmení a taky naši první dceru Karolínku. Připadá vám, že jsem to vzal hopem, omyl popisuji to tak zdlouhavě. Ve skutečnosti to bylo mnohem rychlejší. Obosorila tě slyším ctěné čtenářky, jo jóóó a víte jak krásně? Ani jsem spolu nestačili chodit a už jsme byli svoji.

 

Už je to nejmíň dvě stě let

to ještě placatej byl svět

a mi se trochu báli,

že nejdou srazit postele,

že bude krátká neděle

a jednou nás to spálí. (citace, ne nenapíšu koho cituji... )

 

Strach z toho, že nepůjdou srazit postele zažíváme pořád. Služebně jezdíme po vlastech českých i moravských a ne v každém hotelu jsou volné pokoje s manželkou postelí. To potom hrkáme s nábytkem, abychom mohli spát spolu. Máme rodinnou firmu a jsme od rána do večera spolu. Jenom mých zvukařských eskapád se pokaždé slunce mého života neúčastní. "To je holky taková nuda!" slýchávám její popis mé zvukařské práce. "Eště tak to chystání a potom dyž to balíme, to ide, ale ty hodiny mezi! On je do teho celej zažranej a nechce se se mnú o ničem bavit!" No jo já to chápu, ale takové hloupůstky nás v našem věku nespálí. Jsme spolu rádi a je to na nás vidět. Před časem jsme byli ve společnosti mladých asi třicetiletých. Každý si na tu svoji nebo svého stěžoval, až jsem neodolal a jal se jim oponovat, že vztah muže a ženy nemusí být otravný, nudný, protivný a vůbec. "Tobě se to mluví ty si ještě zamilovanej, jak jste spolu dlouho, tak půl roku typuju." Pronesl jeden ze zúčastněných. Oba jsme se smáli, že jsme spolu třicet let nemohl nikdo z nich pochopit.

Obosorila tě, slyším ctěné čtenáře, no ano a věřte, že i já jí uhranul. Když jsem si ji bral, byl jsem štíhlý jak bříza, dnes si se slonem nezadám. Jak by mě mohla milovat, nebýt uhranutá?

 

Pozorný čtenář si jistě všímá skutečnosti, že se jaksi mimoděk vyhýbám hlavnímu tématu - letošní cestě za sportem. Můj pan profesor Kala, který se do mě a mých spolužáků snažil natlouci něco znalostí, by byl z toho smutný. Utíkat od zvoleného tématu, to je prohřešek hodný čtyřky ze slohu. Promiňte mi pane profesore i drazí čtenáři, ale Slunce sníh a sporty opravdu rád nemám. Psát o mé milované je příjemnější, zvlášť když je na svahu s naší nejmladší dcerou a já si mohu v klidu a pohodě psát svoje blogy - heč, ono totiž sláva Bohu prší a já se mám na co vymluvit. Mohu poslouchat Kabáti, pracovat si a dělat kde mě co napadne.

 

Letos jsme nejeli na noc, ač to mám rád. Když jsem chtěl namontovat rakev na střechu zjistil jsem, že nemám příčníky na Octávěnku. Buď jsem je někde založil nebo jsem je někomu půjčil, Bůh ví. Protože jsme jeli ve třech, museli jsme vyrazit až ráno. Ale cesta byla příjemná, řídilo se mi dobře. Dokonce jsem nezapomněl ani kameru obskuru značky Canon, takže můžu fotit. Jsme opět na starém místě, kam jezdíme už roky. A jezdíme sem s partou asi čtyřiceti lidí, počítajíce v to i setru mojí drahé a její rodinu. Jediné co mi na tomto místě vadí je, že tu už několik let není v místě našeho ubytování sníh. Lebedím si v posteli s výhledem na starý hrádek, kdyby ještě bylo napadeno, o jojoj oč lepší by byl výhled z tepla do zimy.

 

Právě přestalo pršet a tak musím ač nerad za Sluncem mého života, za mojí dcerou a za mými přáteli na svah. Ne nebojte se o mě, dám si nějaké to decko a budu si užívat v hospůdce na svahu. Dolů k autu se už nějak splácám.

 

Z mojí milé Itálie Vás zdraví Váš mistr zvuku z Podluží -  Metoděj

 

Autor: Metoděj Skřeček | neděle 28.2.2016 14:45 | karma článku: 8,85 | přečteno: 277x
  • Další články autora

Metoděj Skřeček

Jak měla moje žena nudlu na ňadrech

Perex je u blogů vždycky záludný, co do něj svěěěřit? Váhám a pak tam něco vetknu, né tak dnes. Dnes na něj kašlu.

14.3.2024 v 16:25 | Karma: 17,79 | Přečteno: 421x | Diskuse| Společnost

Metoděj Skřeček

Jak jsem dostal dar

V minulém blogu jsem psal o smutku zvukařově, dnes je to jiné, dnes jsem rozjásaný a mám dobrou náladu.

12.2.2024 v 14:41 | Karma: 11,08 | Přečteno: 189x | Diskuse| Společnost

Metoděj Skřeček

… jen tiše tichounce sténat…

Jsou dny, kdy člověk jaksi pozapomene vítězit, vyhrávat či porážet svoje démony. V ústech pachuť vrabčího srdíčka....ale o tom později.

5.2.2024 v 17:09 | Karma: 9,92 | Přečteno: 288x | Diskuse| Kultura

Metoděj Skřeček

S Bohem je to sladší, Metoději

Název tohoto blogu jsem převzal od prohlášení mé vnučky, k jejímu bratranci. Někdy jsou dětská rčení tak kouzelná a mnohoznačná, že je stojí za to citovat.

7.8.2023 v 12:33 | Karma: 19,02 | Přečteno: 408x | Diskuse| Společnost

Metoděj Skřeček

Díky lékařům i zdravotním sestrám.

Vlastně je to o politice, o mé vlastní politice. O mém postoji a také o úžasných lidech, o zdravotnících.

26.9.2021 v 10:50 | Karma: 18,14 | Přečteno: 301x | Diskuse| Politika

Metoděj Skřeček

Hold mým kamarádům.

Někdy mám rozvernou náladu. Třeba dnes, kdy jedu vlakem do Ústí nad Labem a ve Praze mi díky zpoždění ujel navazující vlak. A nazpátek ajajaj .......

27.7.2021 v 0:01 | Karma: 10,25 | Přečteno: 306x | Diskuse| Poezie a próza

Metoděj Skřeček

Jeden myší ocásek

O víkendu jsem měl krásnou sobotu. Trávil jsem ji se svou vnučkou, malovali jsme a prndali o světě a hloupostech. A také jsem měl z pekla štěstí.

1.2.2021 v 17:45 | Karma: 12,92 | Přečteno: 270x | Diskuse| Poezie a próza

Metoděj Skřeček

Tančím na stole…

Nevím jak vy, ale když jsem v rauši, jsem nadšen ze života, jsem opojen krásou lidí v mém okolí a tak podobně, pak tančím na stole. Někdy je to sice tanec symbolický, ale vem to nešť....

21.1.2021 v 13:01 | Karma: 12,07 | Přečteno: 292x | Diskuse| Společnost

Metoděj Skřeček

Ten sfjet je nejakej dzivnej…

To pronesla moje pětiletá vnučka během adventu. A měla pravdu, jak ji zhusta mívávají ženy. Reagovala na Bůh ví co, ale ta slova zapadla do celkové atmosféry naší společnosti.

25.12.2020 v 13:50 | Karma: 20,04 | Přečteno: 469x | Diskuse| Společnost

Metoděj Skřeček

Taťkovo víno.

Náš život provází spousta lidí, přátel, kamarádů, rodiny a každý se do našich duší nějak zapíše. Můj tchán, vlastně mého tchána symbolizuje jeho víno.

26.6.2020 v 13:36 | Karma: 14,02 | Přečteno: 267x | Diskuse| Kultura

Metoděj Skřeček

Filipe, Petře- přátelé!

Před časem jsem na FB sdílel příspěvek pana Halíka. Moji přátelé Petr a Filip se k němu poměrně negativně vymezili. Dnes je můj blog o politice.

10.6.2020 v 13:17 | Karma: 14,39 | Přečteno: 587x | Diskuse| Politika

Metoděj Skřeček

Noky s vajcama.

Každý má svůj domov a každý prožívá svůj život jinak. Noky s vajcama jsou naše jídlo od dětství. Milujeme ho a je to pro nás symbolem domova.

24.4.2020 v 15:55 | Karma: 16,21 | Přečteno: 473x | Diskuse| Kultura

Metoděj Skřeček

Věřím v Boha.

V současné době je ve veřejném prostoru velmi traktované téma víra, náboženství, církve a jejich odluka od státu či restituce, tedy ty církevní. Dovolím si na jedno z těchto témat, víra v Boha, něco málo přisadit.

9.1.2020 v 18:10 | Karma: 24,11 | Přečteno: 563x | Diskuse| Společnost

Metoděj Skřeček

Tříkrálové koncerty s vůní Levandule

Máte rádi koledy, lidovou hudbu, sborové zpěvy a zvyky našich předků? Já si moc a moc užívám, když se takového bláznovství mohu účastnit. Jenomže letos jsem ochořel, beru antibiotika, potím se jak herec před generálkou na rovníku.

7.1.2020 v 11:52 | Karma: 12,04 | Přečteno: 263x | Diskuse| Kultura

Metoděj Skřeček

Letos mám modrý rok.

Právě jsem přišel od naší krásné hostinské domů, sedl jsem si k počítači a píšu tenhle blog. Žiju v malém městečku, soráč rodáci, žiju v královském městě Podivíně a jsem tu rád.

23.12.2019 v 21:01 | Karma: 17,65 | Přečteno: 469x | Diskuse| Kultura

Metoděj Skřeček

Já nejsem kočička, já jsem hyena.

Každý máme v rodině nějaké ty příběhy a historky, které by neměly býti zapomenuty. Zde předkládám p.t. ctěnému publiku některé z nich.

17.12.2019 v 15:31 | Karma: 20,29 | Přečteno: 651x | Diskuse| Kultura

Metoděj Skřeček

A co takto Mikuláš, Mikuláše už jsi někdy zvučil?

I když má člověk mnohé zkušenosti, vždycky přijde něco, co ještě nikdy v životě nedělal. Letošní podzim byl pro mě skutečnou školou.

9.12.2019 v 17:00 | Karma: 10,37 | Přečteno: 234x | Diskuse| Společnost

Metoděj Skřeček

Ta tvoje kočka je nějaká sjetá!

Někdy prostě nemám den, ať dělám, co dělám, vždycky dostanu do čunichu. Když ne doslova, tak alespoň ryzím slovem, tím co bylo na počátku.

29.11.2019 v 18:46 | Karma: 14,98 | Přečteno: 660x | Diskuse| Společnost

Metoděj Skřeček

O nevěře - pardon - o nevěrách

Člověk by měl být věrný svým zásadám, měl by stát za svou láskou a měl by jít po cestách nedlážděných, křivolakých vedoucích ke správným cílům. „Ty jsi koňavec!“, řekla by po přečtení tohoto perexu s potutelným úsměvem moje milá.

19.8.2019 v 14:01 | Karma: 13,87 | Přečteno: 412x | Diskuse| Letní povídka

Metoděj Skřeček

Když zvukař tančí

Nooóóó, řekněme, že se pohybuji jakž takž do rytmu. Tancem bych své rozkodrcané pohyby nenazýval, ale přesto. „Jak se pozná, že je zvuk dobrý?“, ptá se můj přítel. „Že zvukař tančí!“, dodává s úsměvem.

31.7.2019 v 15:13 | Karma: 15,31 | Přečteno: 484x | Diskuse| Kultura
  • Počet článků 92
  • Celková karma 12,93
  • Průměrná čtenost 734x
Jmenuji se Metoděj Skřeček a jsem mistr zvuku a působím na naší slunné Jižní Moravě. Můj WEB