Povzdech zvukaře aneb požehnané kompresory

Ne rozhodně zde nebudu psát o kompresorech firmy Orlík s.r.o. a ani o jiných, které stlačí plyn někdy i do závratných několika set barů. Úhlem mého pohledu budou tzv. dynamické procesory*.

A ty já nemám rád, když nemusím, tak se jim zdaleka vyhnu. A nezapojím je do systému a nechám je v racku, bez užitku ležet. Prostě je nemám rád. V našich zvukařských krajích občas musím přiznat, že je taky někdy použiju, ale to je opravdu výjimka. Mám rád přirozený zvuk, tak jak si jej muzikanti na svých udělátcích nastaví a já je jenom zesílím. „Ses zbláznil člověče!?!“ slyším klnout kolegy a muzikantkou veřejnost. Jasně, že to nemyslím tak doslova, ono to není tak úplně jednoduché.

Tuto úvahu píšu pod dojmem jedné nedávné narozeninové  akcičky mé nejmilovanější sestry. Domluvila jednu výbornou kapelu (Větry z jihu) a já jsem se namotal, že jim udělám světla a zvuk.

Odkaz na FB s nějakými fotkami.

 „Á do prd…“ ne tahle slova bych neměl používat. „To je nemilé“ pomyslel jsem si, když jsem si uvědomil, že se to bude odehrávat v místní sokolovně, která je sportovně kulturním stánkem, jenž rozplakal nejednoho mistra zvukaře. Mě se z něj vyrazí husí kůže pokaždé, když jdu kolem a když potom stojím za mixem, tak mě napadají vybraná slova, řekněme ze slovníku hostinského Palivce. Akusticky se jedná o zcela unikátní stavbu, jejíž rozměry se ani zdaleka neblíží zlatému řezu, zato zvuk se zde šíří způsobem mimo naši realitu. Možná to dělá zajímavě umístěný balkon a také pódium, které se umí rozvibrovat tak, že si nezadá s ozvučnicí ranných Stradivárek, tedy hóóódně ranných. „Duní to jak fena!“ prohlásil o něm jeden můj přítel. Naštěstí mám zdatné pomocníky, kteří jsou mi nápomocni – notch filtry*. V takových sálech si propískávám frekvence a u těch nejrozvernějších je na ně vypustím. A bečte si, říkám si spokojeně. Smůla naší sokolovny je v tom, že musím tyto filtry použít v oblasti 300 až 500Hz.

Každý jistě ví, že zrovna v tom pásmu si lebedí můj nejoblíbenější nástroj – basa. Když na ni Miloš začal preludovat, čuměli jsme jak jeleni. Místy to připomínalo gavotu, motalo se to kolem středu sálu, smálo se mi to a bylo to naprosto nezřetelné.  Jako když strčíte v trávě ruku do ….. no vždyť víte, psíčkařů je všude habaděj. Bylo to naprosto potupné, co mi zbývalo? Musel jsem na korekcích vymámit první poslední, basy utrhnout a zapomenout na ně, narvat na to výše zmíněný kompresor*. Basičku jsem propojil na další dvě šavle*, jednu nastavit do levého kanálu a druhou do pravého kanálu a na každé z nich vymámil hluboké tóny pro každou stranu jiné. Konečně byla baska tam, byla sice trošku plochá, ále díky Bohu za ni. U bicích to bylo lepší, tam stačilo nastavit gejty*. Uši mi sice říkaly, že by to chtělo ještě trošku víc, jenomže to bych musel v potenciometrech propilovat zarážku.

A teď vás jistě zajímá, jak jsem si poradil s kytarami. Ano, taky jsem ho tam narval až hrůza, raději zde neuvedu kompresní poměr a ani treshold*, abyste si nezačali ťukat na hlavu. Jediným nástrojem, který nepotřeboval žádné udělátko ze sestavy dynamických procesorů, byl Peťův NORD. Na zpěváky jsem také nezapomněl, kompresory byly zapojeny všechny, žádný nezbyl. Blikaly jako o závod, dělaly dojem barevné hudby ze 70-tých let. Bylo vidět, že se zvukař rozjel. Napovídat mi nemusíte i korekce byly nastaveny až za roh a pro každou šavli jinak.

„Á do prd…“ ne tohle slovo by mému dědečkovi Metodějovi dobře neudělalo, „Medyne, to se dá říci i jinak!“ opáčil by. „Jejda dědečku!“ řekl jsem si, když jsem viděl co to dělá. Teď úplně nemyslím na blikající kontrolky, ale na zvuk. Ono v tom zvuku bylo všechno a v úrovních tak jak má být, ale bylo to celé téměř bez dynamiky. A chyběl tomu  prostor a celé to bylo takové jaké to rád nemám. Mračil jsem se a přemýšlel. Najednou za mnou začali chodit kamarádi. „Dobrý zvuk Metoději, jako z CDčka!“, chválili mě. Ani netušili, že přesně to rád nemám a proto se mračím. Korunu tomu všemu dodal Luďa, můj kamarád a zvukař. „Netušil jsem, že se tady dá udělat tak dobrý zvuk!“ pochvaloval si.

„To jste se všichni posr…“ nevím co to se mnou dneska je, že mě napadají taková slova, moje žena by mi jistě lupla jeden záhlavec, abych si uvědomil, že na veřejnosti se tak mluvit nemá. Tak znova: „Přátelé,“ řekl jsem „ nezlobte se na mě, ale mě se tento zvuk nelíbí a mám dojem, že si v tomto směru nebudeme rozumět!“  Ukazoval jsem každému co je kde a jak extrémně nastaveno. Co je pro dobrý zvuk smrtící  a dodával jsem citáty zkušenějších a lepších zvukařů než jsem já, ale neuspěl jsem. Pro všechny jsem udělal dobrý zvuk.

„A tak to někdy také bývá!“ povzdechl jsem si. Nééé vážně tak jsem si to neřekl, to je jenom pro vás pro veřejnost. Já jsem použil své oblíbené citoslovce dědečka Cyrila: „ Á kurva“ , potom jsem objal moji milovanou a zapojil se do víru tance. Přidal jsem se k Danovi a Karlovi a vnukovi Metodějovi a k mé sestře a Jožkovi a ke všem co tam byli. Jenom ke Zbyňkovi , k tomu jsem se nepřidal ,ten měl pochrámaný nohy, ten seděl chudák jak pecka.

Něco jsme vypili a něco pojedli a pobavili se a na blbý zvuk jsme nehleděli. Ale příště a to říkám s plnou rozhodností mé zvukařské osobnosti: „příště se z toho blbýho sálu pos…!“ A zas je to tu, nemožu tahle slova používat, dával bych špatný příklad svým potomkům, řekl bych to takhle: „Příště z toho opět nebudu mít dobrý pocit!“

Váš Metoděj - mistr zvuku z Podluží

Poznámky abyste věděli o čem píšu:

Dynamický procesor je když: zařízení které upravuje dynamiku signálu

Notch filtr je když: filtr pro odstranění rušivých zvuků

Kompresor je když: kompresor je přístroj, který zeslabuje silné části audio signálu

Gate je když: Gate - brána - Gate pracuje tak, že signály menší než nastavená úroveň na výstup přístroje neprojdou.

Treshold je když: treshold je nastavení úrovně vstupu

Šavle je když: vstupní část mixážního pultu, která obsahuje co si zvukař usmyslí