O skřívánkovi a o mém milovaném dědečkovi.

3. 07. 2018 8:01:47
Můj dědeček byli Cyril a já su Metoděj. Byli jsme o dvě generace od sebe, ale ostanú ně navždy v srdci, protože to byli sakra dobrý chlap.

Dědečka si nepamatuju inak, než že pracovali nebo se laskali s vínečkem. Modrý Portugálek z Randlíka, to bylo jeho. Lehúčké vínko, krásná vúňa, koštujete ho - jiskří vám ve štampelce. Je plné krás naší rodné Moravěnky, plné našich pjesniček, odkazuje na verbuňk cimbálky v ráži. Určitě to můj dědeček cítili taky tak, ta jak já. Měli také moc rádi maličké ptáčky a rádi poslúchali jejich zpěv. Vlaštověnky im hnízdili v presúzku, to bylo čiřikání a zhánění much, kolik krásy mám zapsaly do srdcú. Ale dědeček nejvíc milovali skřívánka. Maličký prďola vyletí do oblak, prozpěvuje si, pozoruje nás, co děláme a šup.... néni ho.

Moje první fotky byly, s výjimkou holatého zadečku, fotky s dědečkem. Na jednej ně dávajú ochutnat hrozínek a na druhej usrknút z koštovačky hlteček vínka. Shrbená postava, udřený od práce, vrásky na tváři a hrubé udřené, tak laskavé ruce.

Když jsem byl mladý, nechápal jsem, jak to dělají. Pracovali na dráze ve výtopně. Jinde pracovat nemohli, byli sedlák a odmítli podepsat vstup do kolchozu a tak mohli pracovat jenom na dráze. Nikdy si na svoji práci nestěžovali, vždycky si práce vážili a měli ji rádi. Pamatuji si, že k nám přijížděli pomáhat na stavbě našeho domečku. Po noční ve výtopně měli tolik síly, že ještě zedničili. Jak sem vyrůstal, rád jsem jim v jejich práci pomáhal. Trpělivě znovu a znovu vysvětlovali, jak a co mám dělat. No občas taky zahřešili, to by nebyli ani náš dědeček, ale to hřešení a jeho „vybraná“ slova jsme nikdy nechápali nijak zle. Brali jsme to jako citoslovce. Dodnes jsem jim vděčný za to, co mě naučili. Byla to nejenom zručnost, ale hlavně láska k práci. „Práce z nás dělá poctivé a pracovité lidi,“ říkávali.

Aby teho neměli málo, chodili po práci jako řezník, zabíjet pašíky. Třikrát, čtyřikrát týdně u kamarádů v Bořeticách a aji u nás v Podivíně. Dyž sem im mohl pomáhat, moc mě to bavilo. Nakonec sem se stal ich učněm, naučili ně šecko co je třeba při domácí porážce statného vepře. Dycky zdůrazňovali, že mosíme byt vděční za to, co nám prasátko dává. Celý jeho život končí proto, abychom měli co jest. U zabíjačky nesmělo nic zdržovat, pašík ani netušil a už byl na brankách a pařil se ve smolné horké vodě. Dodnes dyž donesu větší kus masa od řezníka, kochám se hladkostí jeho kůže, vůní čerstvého masa. Dávám si pozor, jak dělám šrútky, abych necochal a aby z nich byly krásné podílky masa. Občas dyž se v noci budím, cítím tu vůňu pověšeného prasátka a v mysli nořím ruce pro jeho vnitřnosti. Umrzlé ruce hřeje voňavé srdce a plíce. Dávám dobrý pozor, abych nepoškodil žluč. Neskaj už je to enom sen.

Když jsem začal pracovat v našem kolchozi, měli jsme tam jeden pár koní, o němž představenstvo rozhodlo, že půjde na porážku. Byli to divocí koně a nikdo s nimi nechtěl pracovat. Chlapi tvrdili, že je to o život. Byli tak divocí, že občas některý z koňáků skončil u lékaře. Dověděli jsme se o tom u dědečka ve sklepě, říkal mu to jeho syn, tehdy předseda družstva. Dědeček se dost naštvali, nechci a nebudu opakovat, co svému synovi říkali o našich koňácích. Věřte, že by si to chlapi za rámeček nedali. A tak na stará kolena v důchodu, se dědeček stali koňákem, chtěli dokázat, že mají pravdu a že záleží na člověku, jak se to které zvíře chová a jaké je. Došli do stáje, beze slova vyvedli koně k vozu, okšírovali ich, naložili nářadí na vůz. Koně byli jak vyměnění, poslúchali na slovo, na pohled, na dědečkůj dech. Nikdo temu nechtěl věřit, ale obavy ostávali. Nejhorší nadešlo za měsíc, pamačka lítala po „hradě“ a řvala, že temu Pazderkovi nemože zaplatit třikrát větší plat než tem ostatním. U dědečka ve sklepě se o tem schůzovalo s jeho synem předsedú kolchozu: „Tati, jak je možné, že děláte s koňama na porážku a jste chlap v důchodě a stejně uděláte třikrát víc práce než ostatní koňáci?“ Dědečkův pohled nezapomenu do smrti, podíval se laskavě na svého syna a řekl: „Asi to bude tym, že nejsu lempl.“ Víc nebylo potřeba říkat, dědeček byli poctivec a dělali každú prácu jak na svojem.

Měl jsem štěstí, že jsem ich mohl vidět v práci s koňama. Orali záhumenku, jedna brázda jak druhá, skoro jako by se probouzelo klidné moře. Vůně rodné prsti se rozlévala kolem nás. Dědeček sa zastavili, pokoškovali vínka, oddechli si. Skřívánek nad nama lítal, prozpěvoval si svoje ... a šup néni ho. „Vidíš ho?“ ptali se ně dědeček, „on si enom tak nelítá, on se na nás dívá, esli děláme našu prácu poctivě a s radosťú v srdci!“ Koně a práca na polu, to byla jejich láska. Byli to prostě starej sedlák a byli na to hrdej.

Jeho rodina, babička Františka, synové a dcery a v neposlední řadě jejich vnoučata, to byl taky jejich svět. Nikdo neuměl tak pohladit jak naši dědeček. Jejich pochvala, pohlazení tvrdou udřenou rukou nebo jenom laskavý pohled, to byla láska sama. Všichni jsme to rádi přijímali.

Ale to bych nebyl malý fakan, abych nezlobil aj našeho dědečka. S mojím největším kamarádem, Vratikem Grégrovím (ať je mu tam nahoře krásně) sme kúřili. Aby nás nebylo vidět, tož sme vlézli do otépky suchého turkyniska. Dnes je mi jasné, proč dědeček tak vyváďali a křičeli na nás, běhali kolem otépky, ale my klučiska ťahom pryč, abysme nedostali co proto. Odměna mě ale večír neminúla. Dnes vím, že kúřit v suchém turkynisku nepatří k nejlepším nápadom. „Škoda každej rany, co padne vedle! A stromeček sa má ohýbat dokáť je mladý!“, říkávali náš dědeček. No jo dědečku, já bych nekdy potřeboval ohnút aji včíl, nekdy bych zaslúžil, abyste ně zaséj vychovávali.

Ale aj naša babička byla sojka. Ze všeckého najrači stěhovala nábytek, nejen to, klidně aji celé pokoje. Malí pakátli - čučeli sme v duchnách, až dondú dědeček. Netušili, že ložnica je inde, aji chodba byla zastavená skříňú. Došli dom ze sklípku, kde kontrolovali vínko, něco málo si přihli, né ožhralý nebyli, enem takovú malú haraficu měli. Nerožihali, aby nás malých sopláňú nebudili. Fčíl BÁÁÁC nosem do skříně, nechápali kde sú a co sa děje. „Kurva, svět! Tá Fanka, zasej je barák jak u súsedů!“ naplákali si. A my sme se pod duchnú řehotali jak hlúpí, aby nás neslyšeli.

Indy se babička rozhodla předělat záchod. Ten stávající jí nebyl dosť dobrý. Tož rozdělala maltu, cihle byli pod kúňú a jali sa stavjat novú místnůstku hekajících. Čul sem, že bude veselo, tak sem se uvelebil na schodách na sýpku s výhledem na starý záchúdek a čekal sem. Dočkal sem se až večer, dědeček utěkali dom, a rovnú tam kam aji císař pán chodili sami. BÁÁÁC čelem do nových poctivo nadělaných polic. Netušili kde je záchúdek, tak museli na hnúj. „Ten můj starej, copak on neví, že sa chodí na záchod a né na hnůj?“ Usmívala se pod fúsama. A já sem sa smíchy zgúlal ze schodú až na dvůr.

Moja sestra najradši spomíná na příhodu, kdy měli děcka chuť na marhulový knedle. „Dědynku, zandi do sklepa a dones nám marhulovú zavařeninu.“ Prosila babička našeho dědečka, ten ač utahán jako kúň, zvedli sa a šli. „Ten múj starej, donde sem a donese zavařený rajčata uvidíte děfčiska.“ Prorokovala babička. Rychtyk, dědeček sa vrátili ze sklepa ze zavařenýma rajčatama. Co říkali si každý, kdo ich znal dovede představit. A tak sa radši zbalili a šli do sklepa. Tam byli králem aj hostitelem.

Jednú sem tam byl s nima aji s Rexinem, to byl statný vlčák. Už sa zvečeřívalo vtem co čert nechtěl, do presúzka došlo pár statných chlapú. A začali spívat a vyprávjat, sú to partyzáni, čučel sem na nich jak Puk. Dědeček im sice přísno zakázali, podlévat ně vínečkem, enomže partyzánom neporučíš. Naštěstí sme měli Rexina, dovedl nás oboch dom. Chudák dědeček, já sem popravdě vypověděl, že dědeček partyzánom zakazovali, nalévat ně vínem, ale babička stejně hromovala.

Dnes už náš dědeček není mezi námi. Doba se změnila, kolchoze už skoro nejsú, koně, krávy aji prasa sú vyrúbané. Aji záhumenky nám doba vzala a tak už nemožu po dědečkovi ani řezničit. Enom vzpomínky ostávajú a často se v našich debatách u vínka a na besedách dědeček stávajú zas tym našim milovaným správným chlapem a lásky plnou hlavou rodiny. Z našich srdcí nevymizí a zůstane tam. Eště že nám po nich aspoň zbili tí skřívánci, vyletí vysoko nad naše hlavy a rozbouřená srdce, čviřiká a čviřiká a šup.... néni ho. Dávejte si naňho pozór, on sa na nás dívá, esli sme poctiví a pracovití a esli naše „vyorané brázdy“ sú rovňunké jak od našeho dědečka. Dyž budete venku na poli, podívejte sa nad vaše hlavy a skuste sa zamyslet, vzali zme si z nich dobrý příklad nebo zme tak trošíčku lempli?

Z Podluží Váš zvukař a dědečkúj vnuk Metoděj a taky otec a manžel a synovec a taky syn, abych na naších nezapoměél a bratranec a setřenica, tá vlastně né, ale vlastník nečí budu a vúbec ať nevypisuju celú rodinu.

A vy chlapé dávajte si pozór na vaše ženy, ať vám nezazdijú záchod, šak víte co by sa mohlo stat, hnoje už nikdo z nás nemáme.

Autor: Metoděj Skřeček | úterý 3.7.2018 8:01 | karma článku: 21.22 | přečteno: 353x

Další články blogera

Metoděj Skřeček

Jak měla moje žena nudlu na ňadrech

Perex je u blogů vždycky záludný, co do něj svěěěřit? Váhám a pak tam něco vetknu, né tak dnes. Dnes na něj kašlu.

14.3.2024 v 16:25 | Karma článku: 17.77 | Přečteno: 409 | Diskuse

Metoděj Skřeček

Jak jsem dostal dar

V minulém blogu jsem psal o smutku zvukařově, dnes je to jiné, dnes jsem rozjásaný a mám dobrou náladu.

12.2.2024 v 14:41 | Karma článku: 10.74 | Přečteno: 184 | Diskuse

Metoděj Skřeček

… jen tiše tichounce sténat…

Jsou dny, kdy člověk jaksi pozapomene vítězit, vyhrávat či porážet svoje démony. V ústech pachuť vrabčího srdíčka....ale o tom později.

5.2.2024 v 17:09 | Karma článku: 9.56 | Přečteno: 281 | Diskuse

Metoděj Skřeček

S Bohem je to sladší, Metoději

Název tohoto blogu jsem převzal od prohlášení mé vnučky, k jejímu bratranci. Někdy jsou dětská rčení tak kouzelná a mnohoznačná, že je stojí za to citovat.

7.8.2023 v 12:33 | Karma článku: 18.39 | Přečteno: 407 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Tereza Ledecká

IQ tykve ?

Jednou v Básnících se Štěpán Šafránek zeptal pana profesora, "Jak člověk pozná, že je blb?" Pamatujete, co mu na to odpověděl? "Chytrej člověk to nepozná nikdy, a blbci je to jedno!" Tak vám přeju, ať nikdy nedojdete poznání...

28.3.2024 v 14:15 | Karma článku: 12.04 | Přečteno: 199 |

Lucie Svobodová

Magor

Přátelé, širší rodina - každý reagoval na mé členství odlišně. Někteří na mě neustále křičeli, že jsem magor. Jiní si to pravděpodobně také mysleli, ale rozhodli se nechat si to pro sebe.

28.3.2024 v 8:59 | Karma článku: 12.44 | Přečteno: 1286 | Diskuse

Vlastík Fürst

Pravopis máš hrozný, ale piš dál!

Jaké máte vzpomínky na svá školní léta? Měli jste také svého oblíbeného učitele - učitelku? Nebo jste dokonce byli platonicky zamilovaní do vaší kantorky - kantora?

27.3.2024 v 14:30 | Karma článku: 22.33 | Přečteno: 465 | Diskuse

Tereza Ledecká

Sněžkolezkyně

My Češi jsme pověstní svými nákupními výpravami do Polska, ale věřte, že na dně Lomniczky nic nekoupíte, a ještě za to draze zaplatíte

20.3.2024 v 23:29 | Karma článku: 10.92 | Přečteno: 297 |

Jiří Kačír

Recenze hry Baldur's Gate 3 a nových pravidel D&D 5E

Baldurs Gate 3 je RPG hra postavená na pravidlech Dungeons & Dragons, konkrétně na jejich nejnovější verzi 5E. Oproti verzím 3.5 a 4.0, které se používaly někdy od roku 2000 až do teď, se ve verzi 5E provedla spousta změn.

17.3.2024 v 13:41 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 68 | Diskuse
Počet článků 92 Celková karma 12.69 Průměrná čtenost 734

Jmenuji se Metoděj Skřeček a jsem mistr zvuku a působím na naší slunné Jižní Moravě. Můj WEB

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...