Pastorální – aneb blog o jednom dni zvukaře, či sedláka?
Symfonie č. 6 F dur, Op. 68 „Pastorální“ je šestá symfonie Ludwiga van Beethovena
Věta prvá (Allegro ma non troppo): Erwachen heiterer Empfindungen bei der Ankunft auf dem Lande
Jsem duší sedlák a tak tóny první věty a probuzení radostných pocitů při návratu na moje milované Podluží zažívám zhusta. A ne náhodou jsem včera před očima viděl kamaráda zvukaře Michala Jursu a jeho ovečky, statek, zpěv skřívánků, tanec pastýřů z Vergiliových Bukolic. Celou prvou větu jsem se usmíval, jednak protože je Beethoven skvělý řemeslník a pracuje se základním motivem klasicky. Chtělo se mi vběhnout na pódium a napovídat muzikantům, co že to mají hrát. Druhak jsem cítil rozzářené slunce, rozverná housata syčící u plotu, bílí beránci na nebi i na pastvinách kolem nás. Zde není místo na žádné ústrky života. Táhlé tóny zvesela se měnící tančící housle a dechové nástroje: ta ta tá ta ta tá tataratatá. A opět volně možná až zadumaně znějí sekce strunných nástrojů, podkreslené krásnými basovými tóny. Pištci doplňují radost z venkovského života.
Věta druhá (Andante molto moto): Scene am Bach
Široké andante, rozvážně a volným krokem kráčí k potůčku. Hluboké tóny kontrabasů spolu s violami a sekcí bravurně znějících čel, navozují pohled k západu slunce. Jsem znaven celodenní prací a blížím se k hodovnímu stolu, červánky mě hladí po vlasech. Voda ševelí, vlnky si hrají s káčaty a housaty. Za celý den jsem jako po koťatech. Od rána jsem se věnoval nefungující síti u digitálku. Vlastně ona dnes fungovala a tak jsem se ji pokoušel zbořit, nic a nic. Až přišedší kolega přiložil dobré rady, jak pracovat se sadou záhadně se tvářících digitálních hrkačů. Ještě před odjezdem na koncert jsem musel uklidit v posezení u krbu, poklidit svůj herberk a připravit jej na příští práci. Po cestě jsme se ještě poohlédli po větším pekáči, co ukryje čerstvě koupenou husičku a přivede nám ji k toužícím ústům. Husička je dietní jídlo. „Dyť je to dutý, pane dochtore!“ říkával můj kamarád.
Věta třetí (Allegro): Lustiges Zusammensein der Landleute
Tanec a veselí, je myšlenkou třetí věty. I já jej zažívám a rád, teď už ano. Lesní rohy, stakata hobojů a viol střídající se s rozverným tancem houslí. Motiv se, jak je dobrým zvykem klasické hudby, opakuje a mění podle nálady skladatelovi. Doplňuje se a obměňuje a zase se nám vrací. I nám je do zpěvu, ono se to na koncertě vážné hudby moc nehodí, ale rád bych tančil a zpíval s sebou. Ústrky dne jsou ty tam. Přežil jsem oblékání, ne úplně bez ztráty desítky. Slunce mého života mě donutilo přezout si ponožky. Ty s motivy žluté ponorky se prý k večernímu obleku nehodí. Zato jsem uhájil svetr pod sakem. Dědeček by sice zvedl prst hrozící k nebi, ale naštěstí si toho nevšiml, musel se na věčnosti věnovat babičce, jeho životní lásce.
Věta čtvrtá (Allegro): Gewitter, Sturm
Bouře Sluncete mého života mě minula vážně o chlup a tak vzpomínám. Myslím na náš výlet do Českých Budějovic a na Hlubokou. Tehdá, ještě s karavanem, jsme se zdrželi u Petra Heteši mého spolužáka, takže jsme se z Brodku vypotáceli těsně před deštěm. Zaparkoval jsem na polní cestě, karavan jsem stavěl již notně zmáčený. Divoký vítr nám dával co proto, lomcoval s karavanem, déšť bušil do střechy. Stejně jako zuřivé výpady basové sekce, tympánů a divokých tahů smyčců v sekcích, střídání zuřivých výpadů hudby s děsivým tichem. To v sobě skrývá vracející se bouři, tympány, basová sekce divoké víření a pískot píšťal. Hrom a blesk střídal blesk a hrom. Karvan se třese a pláče hrůzou z budoucího.
Věta pátá (Allegretto): Hirtengesang. Frohe und dankbare Gefühle nach dem Sturm
Rozevřel jsem žaluzii u karavanu a užasle jsem hleděl na rozzářenou, blesky a světly jásající Hlubokou. Slunce mého života se ke mně tiskne strachy z bouře a láskou. Hluboké objetí s dojetím nad krásnou Hlubokou, to vše se zračí v táhlých tónech páté věty. Radost z přestálé bouře a štěstí z krásné přírody, která nás objímá každý den a každou hodinu. Prožíváme si ji a ani nevnímáme, jak je kolem nás krásně. Musíme vážit cestu do kopců nad Hlubokou nebo na koncert Beethovenovi šesté - Pastorální. Na Michala jsem myslel i v páté větě, vidím jeho fotky, milovaný statek, krásná žena, zvířata. Psal by o něm Publius Vergilius Maro? Myslím si, že ano. On je prototypem člověka, který překonává nástrahy přírody a hlavně rostoucího, pitomosti vymýšlejícího, aparátu naší vlasti. To o něm jsou tóny kukaček a dudků, všech ptáků - ševelení přírody, lehký vánek i rozzářené slunce, které nás laská po tváři – to jsou tóny v Beethovenově Pastorální. To jsou všechny ty lesní rohy a pikoly, které nám přenáší krásu všedních dní. Pracuje v přírodě a pro přírodu, jistě miluje svoji rodinu.
Koncert končí, řítíme se k domovu. Nemyslíme na všechny troly na facebooku, kteří kazí dobrou náladu. Nemyslíme ani na do sebe zahleděného vulgarity milujícího obdivovatele čínského komunizmu. Na nic z toho nemyslíme, je nám prostě a jednoduše krásně.
A tak Vám přeju, abyste se podívali do slunce, a když budete mít náladu, pusťte si:
Obejměte svoje drahé, hlaďte je po tvářích a po vlasech, užívejte si naší krásné přírody a také krásné hudby, co nám po našich předcích zbyla. Věřte, že život je krásný a ty ústrky, ty nám Pán Bůh klade do cesty jenom a právě proto, abychom si více vážili, krásných, byť tak skrovných pocitů štěstí.
Z bukolicky rozzářeného Podluží, Váš
Metoděj Skřeček - mistr zvuku
Metoděj Skřeček
Jak měla moje žena nudlu na ňadrech
Perex je u blogů vždycky záludný, co do něj svěěěřit? Váhám a pak tam něco vetknu, né tak dnes. Dnes na něj kašlu.
Metoděj Skřeček
Jak jsem dostal dar
V minulém blogu jsem psal o smutku zvukařově, dnes je to jiné, dnes jsem rozjásaný a mám dobrou náladu.
Metoděj Skřeček
… jen tiše tichounce sténat…
Jsou dny, kdy člověk jaksi pozapomene vítězit, vyhrávat či porážet svoje démony. V ústech pachuť vrabčího srdíčka....ale o tom později.
Metoděj Skřeček
S Bohem je to sladší, Metoději
Název tohoto blogu jsem převzal od prohlášení mé vnučky, k jejímu bratranci. Někdy jsou dětská rčení tak kouzelná a mnohoznačná, že je stojí za to citovat.
Metoděj Skřeček
Díky lékařům i zdravotním sestrám.
Vlastně je to o politice, o mé vlastní politice. O mém postoji a také o úžasných lidech, o zdravotnících.
Metoděj Skřeček
Hold mým kamarádům.
Někdy mám rozvernou náladu. Třeba dnes, kdy jedu vlakem do Ústí nad Labem a ve Praze mi díky zpoždění ujel navazující vlak. A nazpátek ajajaj .......
Metoděj Skřeček
Jeden myší ocásek
O víkendu jsem měl krásnou sobotu. Trávil jsem ji se svou vnučkou, malovali jsme a prndali o světě a hloupostech. A také jsem měl z pekla štěstí.
Metoděj Skřeček
Tančím na stole…
Nevím jak vy, ale když jsem v rauši, jsem nadšen ze života, jsem opojen krásou lidí v mém okolí a tak podobně, pak tančím na stole. Někdy je to sice tanec symbolický, ale vem to nešť....
Metoděj Skřeček
Ten sfjet je nejakej dzivnej…
To pronesla moje pětiletá vnučka během adventu. A měla pravdu, jak ji zhusta mívávají ženy. Reagovala na Bůh ví co, ale ta slova zapadla do celkové atmosféry naší společnosti.
Metoděj Skřeček
Taťkovo víno.
Náš život provází spousta lidí, přátel, kamarádů, rodiny a každý se do našich duší nějak zapíše. Můj tchán, vlastně mého tchána symbolizuje jeho víno.
Metoděj Skřeček
Filipe, Petře- přátelé!
Před časem jsem na FB sdílel příspěvek pana Halíka. Moji přátelé Petr a Filip se k němu poměrně negativně vymezili. Dnes je můj blog o politice.
Metoděj Skřeček
Noky s vajcama.
Každý má svůj domov a každý prožívá svůj život jinak. Noky s vajcama jsou naše jídlo od dětství. Milujeme ho a je to pro nás symbolem domova.
Metoděj Skřeček
Věřím v Boha.
V současné době je ve veřejném prostoru velmi traktované téma víra, náboženství, církve a jejich odluka od státu či restituce, tedy ty církevní. Dovolím si na jedno z těchto témat, víra v Boha, něco málo přisadit.
Metoděj Skřeček
Tříkrálové koncerty s vůní Levandule
Máte rádi koledy, lidovou hudbu, sborové zpěvy a zvyky našich předků? Já si moc a moc užívám, když se takového bláznovství mohu účastnit. Jenomže letos jsem ochořel, beru antibiotika, potím se jak herec před generálkou na rovníku.
Metoděj Skřeček
Letos mám modrý rok.
Právě jsem přišel od naší krásné hostinské domů, sedl jsem si k počítači a píšu tenhle blog. Žiju v malém městečku, soráč rodáci, žiju v královském městě Podivíně a jsem tu rád.
Metoděj Skřeček
Já nejsem kočička, já jsem hyena.
Každý máme v rodině nějaké ty příběhy a historky, které by neměly býti zapomenuty. Zde předkládám p.t. ctěnému publiku některé z nich.
Metoděj Skřeček
A co takto Mikuláš, Mikuláše už jsi někdy zvučil?
I když má člověk mnohé zkušenosti, vždycky přijde něco, co ještě nikdy v životě nedělal. Letošní podzim byl pro mě skutečnou školou.
Metoděj Skřeček
Ta tvoje kočka je nějaká sjetá!
Někdy prostě nemám den, ať dělám, co dělám, vždycky dostanu do čunichu. Když ne doslova, tak alespoň ryzím slovem, tím co bylo na počátku.
Metoděj Skřeček
O nevěře - pardon - o nevěrách
Člověk by měl být věrný svým zásadám, měl by stát za svou láskou a měl by jít po cestách nedlážděných, křivolakých vedoucích ke správným cílům. „Ty jsi koňavec!“, řekla by po přečtení tohoto perexu s potutelným úsměvem moje milá.
Metoděj Skřeček
Když zvukař tančí
Nooóóó, řekněme, že se pohybuji jakž takž do rytmu. Tancem bych své rozkodrcané pohyby nenazýval, ale přesto. „Jak se pozná, že je zvuk dobrý?“, ptá se můj přítel. „Že zvukař tančí!“, dodává s úsměvem.
předchozí | 1 2 3 4 5 | další |
- Počet článků 92
- Celková karma 12,93
- Průměrná čtenost 734x