Jak jsem se stal rozvracečem demokracie, republiky i státu – otevřený dopis Šáfovi a všem

Milý Jene, považuji Tě za člověka uvážlivého rozumného a dobrého odborníka ve svém oboru a proto patříš mezi lidi, kterých si vážím. Dovol mi, abych Tobě i všem mým kamarádům a přátelům napsal otevřený dopis.

Po cestě do Prahy jsem četl některé Tvé statusy, slunci mého života jsem sliboval, Barčo slibuji, že nebudu se zaťatou pěstí křičet hesla: "Do ulic! Lidé probuďte se! Začněte myslet!" Při tom pomyšlení se smála, z jejich zasněných očí jsem poznal, že ona také pěsti zdvíhat odmítá, stejně jako vykřikovat podobné blbosti.

Už jsi pochopil, že i já jsem rozhodl navštívit dne 28.10.2016 akci na Staroměstském náměstí. Patřím mezi lidi, kteří nemají rádi davy a neradi se něčeho podobného zúčastňují. Přesto jsem dospěl k názoru, že právě teď chci a pojedu. Přiznám se Ti, že jsem si nebyl jistý, jestli je mé rozhodnutí v souladu s mými zásadami a přesvědčením. Zvláště pak s ohledem na některé avizované osobnosti, jichž si nemohu vážit, které se toho celého měly jako pořadatelé nebo vystupující zúčastnit. Přesto jsem objal světlo mého života, své dvě dcery s manžely a také jejich děti a šli jsme.

Nemyslím si, že každý z účastníků byl vzdělaný filozof, je možné, že se v tom davu našli lidé, kteří se nechovali podle zásad slušného chování, k němuž mě můj otec vždycky vedl. Ale já jsem se s nikým takovým nesetkal. Možná jsem měl štěstí a možná tam opravdu byly většinou lidé, kteří v klidu a pohodě chtěli vyjádřit svůj nesouhlas s politikou Hradu i vlády. Umě jsem skrýval obavy, že se dostanu do víru vášní, má maličkost bude osamocena mezi křičícím davem se zdviženými pěstmi a plných nenávisti. Jsem rád, že se mé skryté já mýlilo a já se dostal mezi slušné lidi, kteří se jako já chtěli v tento významný den normálně a lidsky vyjádřit.

Plně si uvědomuji, že žiji ve státě demokratickém, kde platí občanská svoboda a naše lidská práva nejsou zašlapávána. Nesouhlasím s názorem, že náš prezident je nemocný a nesvéprávný opilec, který ohrožuje náš stát, že se kvůli němu Země rozestoupí od Prahy až k Řípu a že se proto z Moravy stane ostrov v moři běsů. Sice se mi nelíbí mnohé jeho činy, ale jsem přesvědčen, že jako každý občan i on má právo na své názory hlouposti a chyby. Byl zvolen ve svobodných a poctivých volbách a výtky mnohých na jeho kampaň považuji za marginální s ohledem na to co se děje v jiných demokratických kampaních. Ano, on měl nejlepší tým a on chtěl nejvíce volby vyhrát. Z tohoto pohledu byl nejlepším kandidátem. Můj hlas sice nezískal, ale je mým prezidentem a našim nejvyšším ústavním činitelem. Vulgárním znevažováním jeho osoby ničíme obraz našeho státu a dostáváme se na úroveň morálního dna. To, že někoho považuji za špatného, mě neopravňuje se nemorálně chovat, tím se sám svými nevhodnými činy dostávám na jeho úroveň.

Na druhé straně jsem přesvědčen, že jako každý politik i on musí unést kritiku svých občanů. To je jeho práce i úděl. Přiznám se Ti, že nechápu, proč se lidé v naší společnosti rozdělili na tři tábory. Na jednom břehu jsou jeho příznivci na druhém jeho odpůrci a uprostřed si plave většina národa. Při jakékoliv kritice se neváhají ozvat jeho příznivci jako harpyje, často vulgárním zpěvem. Ovšem druhý břeh není o nic lepší, tolik špíny a nechutností co z něj padá, nechci svěřovat papíru. Občané uprostřed pomyslné řeky se tu přidají k jedněm a jindy k druhým.

A tak jsem se stal pro jeden břeh rozvracečem republiky, protože jsem prý nepochopil co je demokracie. Podle nich se politika na ulicích nedělá, tu mají právo dělat pouze politici a já mohu buď se politiky aktivně účastnit, nebo jako obyčejný občan musím čekat až na volby. Možná se mýlím, ale jsem přesvědčen, že naše demokracie je jenom způsob vlády. My mimo demokracii žijeme také v občanské společnosti, kde má každý občan právo kritizovat zvolené zástupce a ti jeho kritiku musí přijat. Ne nemusí s ní souhlasit a nemusí se řídit „radami“ davů.

Je možné, že zastávám menšinový názor a většina národa si opět zvolí zástupce, kteří budou k naší škodě tíhnout na východ k čínskému komunistickému kapitalizmu nebo ruskému rádoby demokratickému absolutizmu. Všiml sis, jaký jsem vytvořil krásné protimluvy? To všechno je možné, přesto si nebudu o mých spoluobčanech myslet nic zlého a nebudu je jako mnozí nazývat nevzdělanou lúzou. Já se při své druhé profesi potkávám s tisíci lidmi a často s nimi hovořím nejenom o jejich hranicích a pozemcích kulturách, ale zhusta zabředneme i do jiných témat. Jsem hluboce přesvědčen, že naši spoluobčané jsou v drtivé většině slušní a pracovití lidé. Vážím si jich a vážím si naší vlasti jako celku.

A proto jsem se vydal na Staroměstské náměstí, abych i já řekl, možná menšinově: „Nechci, abyste nás pane prezidente i vládo tahali na východ, kam nepatříme.“ Můj hlas je slabý, jako hlas volajícího na poušti, ale musel jsem jej symbolicky zvednout, abych se mohl mým potomkům podívat do očí.

Ano i já mám někdy pocit frustrace a zmaru, zvlášť, když si po ránu ještě nenasnídán a tedy s nižší schopností obrany před blbostí, přečtu některé výplody a facebooku. Přiznám se, že stejně jako Ty nemám rád plané diskuse, kdy jeden neslyší druhého a donekonečna každý omele svůj díl „Božské Pravdy“. Bohužel se s tím setkáváme i ve společnosti jinak inteligentních lidí. Rád bych jim a nám všem připomněl co je umění dialogu, dovol mi, abych pro ně citoval z Wikipedie:

Dialog je rozhovor dvou nebo více osob, který může vést k nalezení společného stanoviska. Význam dialogu plyne z pochopení a uznání, že člověk se může mýlit nebo zastávat jednostranné stanovisko a že mu tedy může pomoci setkání s názorem druhého a druhých. Setkávání a střetání názorů může vést k lepšímu, pravdě bližšímu názoru než měli účastníci před setkáním. Aby rozhovor mohl vést k vytvoření společného výchozího stanoviska, k lepšímu nebo hlubšímu poznání, musí jeho účastníci splňovat jisté podmínky:

1.    musí mít vlastní názor, který jsou schopni zdůvodnit, případně i podložit konkrétními příklady;

2.    musí být schopni tento názor jasně, srozumitelně a pokud možno stručně vyslovit;

3.    musí být ochotni poslouchat i názory a argumenty druhých a

4.    případně se jimi i nechat přesvědčit.

Ano slušná a poctivá diskuse nás může, alespoň některé, přivést k poznání, že i člověk s jiným názorem je plnohodnotná lidská bytost. Měli bychom všichni ctít držitele jiných názorů a měli bychom být vděčni, že nám je ve vší slušnosti věcně a poctivě přednesou, abychom se nad nimi mohli v klidu zamyslet. Jsem hluboce přesvědčen, že nás to všechny obohatí.

Možná mi některý z čtenářů tohoto otevřeného dopisu, patřící dříve k některému z protichůdných břehů, které jsem výše zmiňoval, slušně řekne: „Sice mě Meťas pěkně s..píp..ereš, ale víš co? Pojďme si o tom všem věcně a slušně podebatovat.“ Tím se oba radikální břehy budou zmenšovat, protože skrze poznání lidé moudří.

To je moje vize a doufám, že se mě i Tobě jednou splní.

Přeji Tobě, Tvé rodině i všem našim společným kamarádům, krásnou neděli.

Tvůj Metoděj.