Swingující Agneszka a její přátelé - imprese stařičkého zvukaře

A tak jste se kolegové zvukaři i ty ctěné PT publikum dočkali. Dnes píšu o zvuku, tanci, radosti ze života i o nás zvukařích a jejich práci.

Nóóó vlastně .... hrozně jste se těšili na objektivní informace o tom kterém zvuku. Na údaje o měřících mikrofonech, které používám a o kalibracích. Také jste doufali zhlédnout kalibrační protokoly a zmínku o software, jenž jsem použil. Jistě i grafy jste toužili shlédnout a on chlap prachšpatná doleze se swingující ženskou. Kterou navíc, nikdo kromě něj, objektivně neviděl. Co si to ten sektář kramperovec na nás zase vymyslel? On jistě bude prudit a dokazovat, jak naše milované LA systémy nefungují, či že sice fungují, ale naši v Milevsku vyrobení miláčkové to je teprve žúžo. A i v tomto ohledu vás kuřátka zklamu, já mám totiž sektářskou dovolenou a užívám si života, zvuku i vlnění obecně. A vy jistě víte, že vlnění je základem celého našeho vesmíru, a když se vám vaše láska rozvlní..... potom si teprve uvědomíte, jak máte dobrý zvuk rádi. A protože jsem v dobrém rozmaru a chci si jej zachovat, budu psát pouze o dobrém zvuku a kolezích, kteří jej vyluzují, na zde postavených aparátech. A nebudu ani trošíčku objektivní a ani nechci být.

Dolní Vítkovice jsou magickou oblastí, setkávají se v nich generace lidí, kteří zde pracovali, milovali se, umírali, měli děti, tančili a prožívali svoje životy. S některými vás, pokud mi to dovolíte, seznámím. Agnes byla ženská jako mlíko, přehršel dětí, spousta lásky. Agneszka lubie tańczyć, ráda se točila v rytmu hudby, kolová sukénka tvořila hříbeček, její boky ve víru vášně. Zjevila se mi na Drive stage - hrají elektroswing - GINKGOA řádí a mě se ve světlech stage zjevuje Agneszka. Přidáváme se k ní, ono to ani jinak nejde, zvuk jak z praku. Sólo pro nádherný barvený hlas jako stehno a snare, ten je přátelé. Basy mírně přeznívají, přesně jak to u elektroswingu miluji. Ostatní nástroje v mírné mlze. Tančím a se mnou všichni vůkol. Excelentní mix, skvělý zvuk plný prostoru a přehršel vysokých frekvencí. Jóóó to mám moc rád. Čistý zvuk, vířící sukně Agnesy, moje drahá zvedá ruce a ty boky. Nevím na co dříve myslet, kluci zlatí, ať mě chrání všichni svatí.

Odcházíme od drive stage, já moje drahá a Agnes. Chce nás seznámit s jejími přáteli, parta kluků z hutí. Všichni skončili ve žhavé strusce při té hrozné havárii. Jsou divocí a nespoutaní, včera, včera to byl večer! Hlavní stage ovládali IMAGINE DRAGONS, kluci ostravští plní vášní popisují frontmana a jeho hlas. "Meťas ten měl hlas!" překřikují se navzájem. Jo vždyť já vím, málo kdy se potkám, s tak dobře nazvučeným hlasem frontmana a to jsem já trubka byl až na konci placu, až tam vzadu u vchodu do areálu. Sólo pro hlas, zvukaře a naši imaginaci. Ostatní nástroje jsou mixovány příjemně a s citem. Moji nový přátelé jsou jiní řízci, oni si to užívali těsně pod pódiem. Mě se ale blíž nechce, jednak mám v ruce bramboráky a pivko a jednak se nerad cpu mezi lidma. Ale i z té dálky je mi jasné, že za pultem je dobrý kolega, nevím jestli tančí jako já, ale asi musí, jak jinak by udělal tak dobrý zvuk?

Slunce mého života touží po ZRNÍ, "Jak jinak, po čem jiném dámy", dráždím ji i Agneszku. Ty pótvoro jedna, uvědom si, že jsme na tebe dvě, smějí se obě mým vtípkům. Tam vzadu u vedlejší stage je Agnesy kamarádka Frantina, pohodová ženská. Nosila dělníkům svačiny a tak si došla na pár drobných. Nikdy nebyla smutná, to až po smrti, když zůstali všechny její děti sami. Ale Agnes je neopustila, dnes je Frantina v pohodě, přidala se k nám a tančí s sebou. Dívám se na kolegu zvukaře, on mizera také tančí. Věřte, že má proč, jejich frontman si pohrává s mikrofonem a on to lump jeden umí. Sólo pro zpěv, efekty a zvukaře. Přiznám se, že mě dost udivilo, že tak dobré efekty šly z DIGICA. Zvuk naprostá pohoda, tak jako je hudba ZRNÍ, jde to ruku v ruce. "Pane kolego, děkuji vám za pohodový zvuk!" říkám překvapenému zvukaři. Chválím ho, on si dnes pochvalu opravdu zasloužil.

"Agneszko, vzadu  hrají FRESH OUT OF THE BUS, rychle dime tam, tam si zařádíme!" Pobíháme po areálu, Agnes nám vypravuje o jejím tatínkovi, jako jediný přežil celou rodinu. Nakonec skončil jako vrátný blízko místa, kam míříme. Chlap jak hora, má krásné modré a upřímné oči, stejně jako srdce. A stejní jsou i FRESH OUT OF THE BUS. Divocí, ale ať to skrývají jak chtějí, jsou to slovačiska pohodáři. U nich obdivuji basu. Sólo pro basu, dobrý mix a pevný hlas. Basa to je přátelé můj nejmilejší nástroj. Je tak mazlivá a přitom má děsnou sílu a je konkrétní a vyzývavá. Tu se vlní, tu je pevná jako skála. Laskám ji v duchu, těším se, až zjistím jaké používá basák kombo, ze svého pohledu nic nevidím. "Basák? Kombo? Ne, basu mám přímo v mixu." Vysvětluje jejich zvukař. I on si pochvalu zaslouží. Jeho zvuk byl jasný, vyrovnaný, konkrétní a tvrdý jak vyžaduje jejich muzika.

Agnes nás vede vedle na Kofolu. Tam nás čekají její potomci, ještě se nenarodili, ale s námi si zatančí na MIDI LIDI. Hudba z budoucnosti a pro budoucnost i přítomnost. Banda mladých kolem nás, tančíme na elektro undeground. Otáčím se na kolegu, Zbyněk netančí. No nevadí, já mu to po koncertě vytknu. Sólo pro komresory, gaty, zvukaře a samply. Zvuk se na nás valí a valí a valí. Obestírá nás, vtahuje nás z přítomnosti do budoucna. Tam Agnes končí u svých milých. "Díky ZBYŇKU!!! Ani nevíš cos pro ni udělal. A ještě ti chci poděkovat za poklonu." "Metoděj," říká své kamarádce, když nás seznamuje,"on je kramperák, on má ty jejich bedny, ale my ho máme rádi!"

Zbyněk asi netuší, že nechtě a krásně vyjádřil podstatu vztahů, které bychom měli ctít v naší zvukařské komunitě.

Já vím, že jste čekali, že Zbyňka zdrbkám za přehršel kompresorů, jenže k jeho hudbě se opravdu hodí. A na každém kolegovi něco najdu, to víte, že bych našel. Ale nechci se postavit do role čičmundy, který stojí před zvukařem a říká: " Víte já nevím, já hudební sluch nemám, ale vy, vy to děláte blbě" a zahrne ho přehršlí blábolů a pitomostí, na něž by náš kolega radši ani nepomyslel. Dělám za šavlama čtyřicet let a něco jsem se naučil. Sám nejsem dokonalý a pořád se učím a "moudra" vypouštět na mé kolegy nebudu. A nebudu na ně dštít síru. Prožívám bohatý zvukařský život, zažil jsem nádhernou práci, kdy jsem se cítil na vrchu blaha. A zažil jsem i okamžiky, které nejlépe vyjádří větička: Kdybysem to věděl, tak by sem sem nechodil. A nejhorší zážitek jsem měl se samopalem u hlavy a slovy: "Okamžitě to vypni!".

Na Coloursy jezdím za poznáním a za zábavou a nebudu si ji kazit a nebudu ji kazit ani vám. Nebudu na kolegy nasazovat ve veřejném prostoru, pokud bych někomu něco chtěl sdělit negativního, tak to udělám mezi čtyřma očima. Vím, že jsem vás mnohé zklamal, ale nešť, přijeďte sem, ona vám to Agneszka vysvětlí. Oblast Dolní Vítkovice je mámivá a propojuje v sobě minulost s budoucností. Každý to tu po svém zažívá. Všimli jste si kolik je tu usměvavých lidí, to Agnes a její přátelé, oni nad námi bdí, abychom si vážili života a lidí kolem.

A na závěr přátelé zvukaři vám přeji hodně dobrých i špatných zvukařských zkušeností. Na dobré budete s láskou vzpomínat a vyprávět je svým vnoučatům a z těch špatných se poučíte pro příště. Jenom ten samopal u hlavy vám nikomu opravdu nepřeju.

Hodně dobré nálady a super zvuk v dalších dvou dnech, to nám všem přeje

Metoděj Skřeček - mistr zvuku z Podluží.