Mám jeden velký sen, pane prezidente.

I Have a Dream, řekl jeden moudrý muž a bojovník za svobodu všech lidí. A já mám také sen, sen o dni kdy budu moci s láskou, pokorou a důvěrou vzhlížet k Pražskému hradu.

Prezident a jeho úřad je v mém pojetí  vrcholem naší společnosti. Tím pádem nemá jenom povinnosti dány zákony, ale hlavně a zásadně je má dány postojem k morálce. Měl by být vzorem pro nás obyčejné smrtelníky, pro naše děti a vnoučata. Měli bychom k jeho úřadu vzhlížet s důvěrou k hlavě státu a vědět, že cokoliv udělá je morální, správné a pravdivé. Bez ohledu na to co je pro něj výhodné. Jeho postoje a činy by měly být jasným příkladem křesťanské morálky. To je ta záludná věc, kterou si naše společnost nese jako vzor.  A ať už se nám to líbí nebo ne, ona je součástí naší evropské duše. Lidsky řečeno, měl by to být poctivý slušný chlap, který se staví na stranu dobra.  Vše co řekne a udělá, má představovat normy chování. Mám říci svému vnuku: „ Metoději, tak by to udělal náš prezident, tak to udělej taky“ a on by věděl, že se zachová správně a poctivě.

Po přečtení prvního odstavce si o mně asi myslíte, že jsem se zbláznil, ale já jsem přesvědčený pozitivista, stejně jako Sv. Augustín. Jsem přesvědčen, že zlo je POUHÝM nedostatkem dobra. Slovo pouhý jsem napsal velkými písmeny, protože tím vyjadřuji osobní postoj člověka k lidem, pravdě, úctě ke společnosti, národu i našemu státu. A jistě také k tomu co nás přesahuje, pro mě je to Bůh. Pokud člověk není dobrý, není k tomu osudově předurčen, ale sám se rozhodl přestoupit na druhou stranu. O to větší je jeho vina a o to více se k němu musíme stavět kriticky. Neříkám, že jsme my lidé dokonalí, ale jsem přesvědčen, že bychom měli mít v naší společnosti vzory chování, ke kterým bychom se měli obracet v situacích, kdy si nevíme rady.

Mým snem je, že náš prezident nebude do očí lhát nám i svému proti kandidátu, že se bude chovat slušně, že bude stát na straně práva a že si jej pro jeho činy budu vážit. Nebude se chovat jako pohůnek, který se zjevnou radostí ubližuje lidem bez ohledu na to, čím a kým jsou. Nebude z něj čišet dětinská radost z jeho hloupých, ubohých lží a polopravd. Měl by také respektovat ústavu naší země a měl by se stavět na stranu svobody a ne ji hledat v komunistické Číně.

Po včerejší debatě jsem si řekl, že jeho protikandidát je špatný rétor, neumí pracovat s davem a neměl by říkat věci, které jsou davu proti mysli. Řečeno sportovní terminologií, prohrál zápas.  Jenže pak jsem si vzpomněl na svůj sen. Kdyby se profesor Drahoš chovat tak, aby byl rovnocenným protivníkem, pak bych si jej nemohl vážit. Jsem rád, že náš prezident svým lhaním, polopravdami a dehonestacemi, profesora Drahoše úplně rozhodil. Bylo na něm vidět, že čestný a poctivý muž má s něčím takovým velké problémy. I jeho tvrdé připomenutí prezidentových chyb mu nedělalo dobře. Tak mě vychovával můj otec, mám se chovat slušně, i když je to pro mě nevýhodné.

Je to paradox, když se já sedlák duše divoká, plná hříchů a silných slov, stávám lepším než ten, který je k tomu z titulu své funkce předurčen. Paradoxně by měl prezident vzhlížet k nám běžným pracujícím a chybujícím lidem a měl by si říct: „Tak to udělali běžní lidé, tak to cítí, tak je to správně!“ Něco je špatného ve státě dánském, říká klasik. Hodně je toho špatného v našem státě. Proto mám svůj umanutý jeden velký sen. I Have a Dream, řekl jeden moudrý muž.

A díky Bohu nejsem sám. Ten jeden velký sen má v naší společnosti hodně lidí. Touží po pravdě, spravedlnosti a po tom lepším v nás. Ten velký sen si můžeme splnit pouze v případě, že pochopíme, že volba prezidenta není zápas Zbrojovky se Spartou. Volíme toho, kdo bude bydlet i úřadovat v místech, které nosí náš národ v srdci. Chceme jít po Karlově mostě s pohledem upřeným k Pražskému Hradu s úctou, láskou. Nechceme se za prezidenta stydět, když krade tužku svým kolegům, když má „virózu“ při odemykání korunovačních klenotů Svatého Václava, když lže a podvádí on i jeho kamarádi na hradě, když adoruje trestně stíhané politiky a ještě hůře, když je jmenuje premiéry.

Raději bych tam viděl špatného rétora z Jadlunkova, poctivého chlapa, kterého si jeho egem nabití kolegové vědci natolik váží, že jej zvolí do svého čela a to opakovaně. Obyčejného chlapa jednoho z nás. Věřím, že nám nebude lhát, když se mu to bude hodit, že nás nebude považovat za idioty, hlupáky a dementy, že nebude říkat silná slova do médií, aby se jeho ego mohlo vznášet ve výšinách své moci. Nedá se na stranu zla, tedy na stranu POUHÉHO nedostatku dobra. Bude myslet víc na nás než na sebe. Bude na své chalupě sekat dřevo a zajde za svými sousedy do hospody na pivo. Bude jeden z nás a bude mu žinantní, že je našim vzorem.

Mám jeden velký sen, I Have a Dream, řekl jeden moudrý muž a já se k němu přidávám.

Mějte krásný den

 To vám přeje mistr zvuku z Podluží.