Advent aneb - čas kdy zvukařům teče z nosu
Mám ten čas rád, dárky po společných poradách zajišťuje slunce mého života. A tak v tom čase usebrání, v čase kdy se těším na Vánoce a kdy je spousta různých akcí, je mě zvukaři hej.
No, hej, ono zase přeci jenom jsou ty zvukařský akce často prkotinky, jenže bedny a zesilovače i mixážní pulty a bedniska (já jim říkám Dytrychštejni, podle obrovských kamenných rakví v Dietrichsteinské hrobce), to všechno váží snad tunu i pro malý kšeftík. Ta kombinace těžkého aparátu a chřipky je smrtící. Zvukař chodí jak mátoha, chrmle jak starý hrnec, jeho kapesník připomíná dětskou plenu, né velikostí, ale jak je mokrý. Každý pohyb stojí tolik síly, ale ať chci nebo ne mám tendenci se usmívat a dělat haura. Moc mi to nejde, ale snažím se. „Tati,“ ptá se dcera při večerní cigaretce na balkonu,“opravdu tě baví i takové pitomosti s dvěma mikrofony?“ Co jsem měl dceři říct? Přiznat, že je to děs a hrůza nebo je to jinak? Co v ten čas cítím? Dělám tyhle blbosti rád nebo je dělám z povinnosti?
Advent je čas lásky, radosti a lidské vzájemnosti. Vemte si, třeba moji akci na předávání bronzových a stříbrných medailí nadace The Duke of Edinburgh’s International Award Czech Republic Foundation, o.p.s.. Technicky je to prkotina, dva mikrofony, dvě bedničky, mixážní pult a pár blbin. Nastavíte a hodiny čekáte, pak hodinu zvučíte a pak hodiny čekáte a zas hodinu zvučíte a pak balení a cesta domů. Jenže, zvukařina je taky o tom, koho zvučíte a o čem ta akce je. Sešlo se tam 100 mladých teenagerů. Mladá děcka, která se nebojí výzev ve sportu, v dobročinnosti, ve vzdělávání a podobně. Chtěli si dokázat, že si umí vytýčit cíl a jsou schopni za ním jít a dokázat sobě i jiným, že cíle jsou pro ně výzvami, a že se výzev nebojí. To jsou ta děcka, o kterých mluvíme často jako o nevychovancích a rozmazlených spratcích a o mladé generaci, která si ničeho neváží. No a vidíte, oni jsou to sice výrostci, ale copak na ně nemáme být hrdí? Copak jsme slepí a hluší? Chceme, aby jednali podle našich vizí a oni, mizerové, mají svoje a jdou si za nimi. Přiznám se, že mě baví potkávat se s lidmi, kteří umí. A i jejich mladí spíkři mě potěšili, zavolal jsem si je, abych jim vysvětlil, že v prostoru kde je cca 5ti vteřinová ozvěna….“ Ano pane zvukaři, my víme, že musíme mluvit pomalu a srozumitelně a poslouchat, jak náš hlas doznívá, aby nám bylo dobře rozumět.“ A začali mluvit do mikrofonu líp než většina profíků. Tedy kolegové, já jsem před nimi smekl. Vidíte lidičky, pitomý malý kšeft a já z něho jel hrdý na naši mladou generaci a šťastný, že jsem je mohl potkat.
Advent je také čas, kdy si víc než jindy uvědomujeme, že jsou i lidé, kteří potřebují pomoct. A tak jako každý rok i letos jsem zadara zvučil koncert Toma Zvardoně a jeho Duende. Pravidelně ten koncert pořádá Rotary klub Valtice Břeclav a výtěžek končí u potřebných. Letos se vybralo přes sto třicet tisíc, které skončily v rukou potřebných. Vlastně je to projev lásky k bližnímu, když se snažíme pomoci druhým. Je to naše křesťanská povinnost nemyslet jenom na sebe, ale taky na druhé a i na ty, které neznáme.
I když jsem byl skoro na nebožko, bolela mě hlava a měl jsem zimnici, jsem si ujít to nenechal. Kapela je skvělá, vždyť je jistě znáte, taková kombinace jazzu a latiny. Kapela se zvučí sama, jenom ten sál, je do pravého úhlu. Ve vrcholu se hraje a dvě hlediště, každé na jinou stranu, tak pro osmdesát lidí. Brnkačka kolegové, ale znáte to, dojdou vám kapky do nosu a prožíváte muka. Neslyšíte kytaru, ale bušení kovadliny v mozku, ruce mokré od vlhkých kapesníků a jediná touha, na níž stále myslíte je – sbalit mikrofony a do postele. Jazz i latinu mám rád a v podání Duende se sál vlní vášněmi a rytmem, zpěv Veroniky Diamantové mámivě vyplňuje prostor, vše hraje jako jeden muž. Zapomínám na strázně nemoci a užívám si muziku. Měřím akustický tlak, od 45 do 87dB. Dynamika, rytmus, zanícení hudbou. Vše v maličkém sálečku ve Velkých Pavlovicích, hltám to jako manu, jako léčivý nektar antických bohů. Ani se nenaděju a konec, balím mikrofony a ťahom do postele.
A před Vánocemi v čase adventu se pořádají také koncerty našich nejmenších. Letos na mě padla povinnost zaskočit za kamaráda a ozvučit předvánoční koncert naší Voděnky, folklorního souboru malých i menších dětí.
Po večerním koncertu Duende jsem byl, jak mátoha a to mě čekalo ranní balení aparátu, večer bych to totiž nedal. A pak hned chystání na koncert v naší podivínské hale. Ještě, že mi mohl pomoct můj dobrý druh Zdeněk. Ve dvou se to přeci jenom dalo zvládnout. Nadopovaný práškama a čerstvýma kapkama do nosu, jsem to jakž takž dával.
Jsem zapřisáhlý Podlužák a hrdý chlap. Miluji náš folklór a naše zvyky a kroje a vše co k tomu patří. Nevím, zda si to ta děvčata, která vedou Voděnku, uvědomují, ale podle mě předávají našim dětem do srdíček lásku k vlasti i k místu, kde žijí. No jistě, měl bych pochválit i rodiče a taky designérku krojů, jenže podle mě jsou hybatelkami právě Petra Kosová a její team.
Vystoupení dětí, je pro zvukaře většinou sázka do lotynky. Buď vám děcka do mikrofonu kuňkají, že je není slyšet nebo mají pocit, že by jejich hlas měl znít až pod Tatrama a tak zplna hrdla vyřvávají do mikrofonů, že se s sebou rozezní i stařičký zvon na podivínskej věži. Dnes ale ne, děcka ví, co mají dělat a vzorně plným hlasem zpívají, i říkadla jsou provedena s bravurou, kterou bych nečekal. Tedy milá Petro s děvčaty, klobouk dolů. A nesmím zapomenout ani na dětskou cimbálku. Kdo trošíčku muzice rozumí, chápe, že práce s malými dětmi je olbřímí. Primáška maličká dívenka s maličkými husličkami, snad půlky? Děcka hrají se zápalem, snaží se, seč můžou. Jistě, nebudu se pozastavovat nad maličkostmi, Broln to není, ale děcaša se musí někde učit a otrkávat. Navíc musí hrát pro soubor písní a tanců, pro Voděnku, to je taky kunšt.
Celé vystoupení bylo velice milé a laskavé, bylo dobře postavené a i jejich hosté dětský soubor z Parýža byl vynikající. Končíme a balíme a budeme aparát vykládat do skladu a potom konečně do postele. Utahaný ani kůň, lehám a neusínám, doslova padám do vody, do vody bezesných nocí nemocných.
Advent je příprava na příchod Mesiáše. Měl by být uklidněním, po roce honění a práce a měl by nás směřovat k prožití rodinných svátků i svátků, kdy myslíme na to, co nás přesahuje. Měli bychom si uvědomit, že naše společnost je vystavěná na křesťanských principech, v nichž je křesťanská láska aktem vůle, kterým chceme dobro pro druhé. A abych zašel ještě dál a citoval apoštola Pavla: „….Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. Láska nikdy nezanikne…..“ Ano, on mluví o lásce křesťanské a nikolivěk o sexu.
To o čem jsem psal, v tom všem byla láska. Láska k dětem, láska k naší vlasti, láska k druhým, láska k hudbě a také láska k práci. A to je i odpověď mojí dceři, ano dělám tyhle blbosti opravdu rád, miluji svoji práci a jsem na ni hrdý, byť by to blbůstka se dvěma mikrofóny měla býti.
Krásné Vánoce a hodně lásky Vám všem přeje
Metoděj - mistr zvuku z Podluží
Metoděj Skřeček
Jak měla moje žena nudlu na ňadrech
Perex je u blogů vždycky záludný, co do něj svěěěřit? Váhám a pak tam něco vetknu, né tak dnes. Dnes na něj kašlu.
Metoděj Skřeček
Jak jsem dostal dar
V minulém blogu jsem psal o smutku zvukařově, dnes je to jiné, dnes jsem rozjásaný a mám dobrou náladu.
Metoděj Skřeček
… jen tiše tichounce sténat…
Jsou dny, kdy člověk jaksi pozapomene vítězit, vyhrávat či porážet svoje démony. V ústech pachuť vrabčího srdíčka....ale o tom později.
Metoděj Skřeček
S Bohem je to sladší, Metoději
Název tohoto blogu jsem převzal od prohlášení mé vnučky, k jejímu bratranci. Někdy jsou dětská rčení tak kouzelná a mnohoznačná, že je stojí za to citovat.
Metoděj Skřeček
Díky lékařům i zdravotním sestrám.
Vlastně je to o politice, o mé vlastní politice. O mém postoji a také o úžasných lidech, o zdravotnících.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Charkovská oblast evakuovala deset tisíc lidí. Situace je kritická, míní expert
Sledujeme online Ukrajina od zahájení ruského pozemního útoku v Charkovské oblasti v minulém týdnu evakuovala už...
Kurátor: Ruská agrese mění pohled na umění socialismu, ničit by se ale nemělo
Vedení Prahy řeší budoucnost nápisu „Moskva-Praha“ ve stanici metra Anděl. Ten je podle petice na...
Konec vechtrů v Čechách. Poslední závory na kliku brzy obslouží počítač
Premium Závorář. Kdysi nejčastější profese na železnici je dnes doslova na vymření. Zbývají na posledních...
Oslavili nejdéle trvající manželství v Německu, dohromady jim je 200 let
Manželský pár ze západního Německa oslavil 80. výročí svatby. Stal se tak nejdéle sezdaným párem v...
Inspektor/ka – oblast vigilance zdravotnických prostředků
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Praha
- Počet článků 92
- Celková karma 17,79
- Průměrná čtenost 734x